Netopýr

Netopýři žijí všude kromě Antarktidy a Arktidy a několika oceánských ostrovů (na sever po hranici stromů). Nejhojněji jsou v subtropických a tropických pásmech.

Netopýři jsou noční živočichové, den prospí v nějakém úkrytu, večer nebo v noci odtud vyletují. Létají potichu, přičemž permanentně mívají křídly.

Jsou to hmyzožravci, ale některé kaloňoblížne jedí i plody a ryby, a některé sají krev větších savců.

Úkryty se mohou vyskytovat kdekoliv, i ve městech a obcích ve věžích a podobně av solitérních budovách. Mnoho druhů se ukrývá v podzemních dutinách, jeskyních, starých štolách či bútľavých stromech.

Ve střední Evropě netopýři vyhledávají teplejší jeskyně, sklepy a podobně, kde upadají do zimního spánku (Hibernace). Jejich teplota se velmi sníží (vždy na teplotu úkrytu), tělesné funkce se tím zpomalí a spotřebovávají tukové zásoby v těle. Do tepelně vhodných úkrytů se některé druhy slétl až ze vzdálenosti přes 100 km.

Netopýři žijí často v koloniích (někdy samice a samci odděleně), které pak najdeme v jeskyních. Odpočívají tak, že visí hlavou dolů zakvačené ostrými drápy zadních nohou na hrbolky skal (některé druhy se navíc zatáčky do blanitých křídel).

 

Nejvyvinutější smysly jsou hmat a sluch, dále čich; oči jsou zpravidla zakrslé. Ušní boltce jsou různě dlouhé, u některých druhů velmi dlouhé, například u ucháča či ucháňa. Pro netopýry kromě kaloňoblížnych je charakteristická echolokace, čili se ve tmě orientují pomocí odrazu nimi vyslaných vysokofrekvenčních zvuků. Zvuky (tzv. kliky) vznikají v hrtanu, vysílají se přes nos nebo ústa a jsou usměrňovány nebo zaměřovala nosním listem (pokud je přítomen). Ozvěnu zvuku zachytí uši. Vzdálenost předmětu určují podle času návratu zvuku.